Vážení sledující, hosté a kamarádi.

Došla jsem k nepříjemnému ale důležitému rozhodnutí legálně bránit svojí značku. Tohle rozhodnutí neplyne z nenávisti nebo závisti, ale jednoduše z toho, že je důležité po sobě nenechat šlapat.

Spousta z Vás tohle neví, ale s podnikáním jsem začla už ve čtvrťáku na střední. Tehdy jsem začla prodávat krystaly a výrobky z pryskyřice. Jen „v malém“ na taťkovo IČO, který se mnou a s maminkou poctivě objížděl poutě a trhy. Brzy se ale jedno z mých videí stalo virálním a v té době, se zároveň objevila první konkurence.

Kopírovala všechny moje produkty, nápady, dokonce dodavatele. A nejhorší nebylo to, že jsem měla konkurenci, co vše kopíruje. Nejhorší bylo to, že měla víc sledujících. A já začala dostávat desítky komentářů o tom, že kopíruji ji. Přestože se dalo lehce dohledat datum zveřejnění. A pokud tohle daná slečna čte, holka, co to sakra bylo?! Věřte mi, tenhle příběh má tak milion kapitol!

Káždopádně…Tehdy jsem nemohla nic dělat. Krystaly jsou běžná věc. A i když jsem vymyslela něco speciálního, pořád to bylo moc „obecné“ na to, abych se hádala. A navíc jsem v tomhle všem byla nováček. Každopádně to všechno postupně vedlo k mému naprostému vyhoření. A v tu dobu jsem se rozhodla, že uspořádám první ples. Protože jsem o tom snila ROKY!

Úplně jsem tedy změnila to, v čem jsem podnikala. Chtěla jsem od toho konkurenčního boje utéct. A tohle byly celkem „prázdné vody“. Do prvního plesu jsem dala všechno. Svoje úspory, nápady, čas. Vyráběla jsem obří strom z trubek a montážní pěny. Obarvovala listy papíru v kávě a sušila je po zemi v celém bytě. Osmdesátkrát změnila každou blbost, co vás jen může napadnout. Bez sponzorů a při práci.

A ráda bych řekla, že byl ples dokonalý. Ale kdo mě zná tak ví, že já nejsem nikdy spokojená a pravidelně si před každým plesem říkám, že to není úplně přesně tak, jak jsem si vysnila. Nenapadlo mě ale, že se po tolika letech ocitnu znovu v té stejné situaci. Konkurence, která přebírá nápady a názvy… Jenže teď jsem starší, zkušenější… a upřímně i mnohem unavenější. 

Nejdřív jsem to nechala být — říkala jsem si, že podobnosti se občas prostě stanou. Když ale sedíte hodiny nad názvem a další hodiny nad návrhama v canvě (Přísahám bohu, vstupenka na Once Upon a Time byla tak velká, že jsem jí nemohla posílat jako pdf, protože překročila povolenou velikost přílohy mailu. Ta blbost měla asi 80 vrstev, protože já jsem magor a musí to mít „ten správnej odstín žlutý“.) tak to pak opravdu zamrzí, když někde vidíte něco, co působí skoro jako kopie. 

Nechci z toho dělat drama, ale zároveň nechci, aby to někdo bezdůvodně podal jako „ona je boháč, co si najala právníka, aby se zbavila konkurence“. Nechci se nikoho zbavit. Nechci ničí peníze. A určitě sakra nejsem boháč :D. Popravdě… kromě plesů a obchůdku s kameny jsem celou dobu i normálně chodila do práce, abych pokryla svoje náklady. O to víc pro mě bylo důležité chránit si svůj koncept a svoje názvy. Tyhle akce miluju. Věřím, že na světě je spousta originálních nápadů, které se dají vytvořit. Sama mám pokaždé na výběr aspoň z deseti různých názvů a je těžké rozhodování, který použiji.

Věřte mi, že je mi tahle celá situace extrémně nepříjemná, ale musím si konečně nastavit hranice a ukázat, že si tohle nenechám líbit a takové chování není ok. Tímhle nechci nikoho odradit od toho, aby pořádal akce! Tímhle nás chci všehny směřovat k myšlence, že originálních nápadů je všude spousta, a požádat, abychom mysleli trochu na to, že za tím původním nápadem je člověk, který nad tím pěkně dlouho seděl a dal do toho spoustu emocí a času. Někdo, kdo si taky jen chtěl splnit svůj sen. Takže prosím, buďte svůj vlastní originál. Ale hlavně, postavte se za svojí práci!

Děkuji všem za podporu a úžasnou komunitu,

Míša z Em’s Creations